"Nejhorším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost."
George Bernard Shaw

Červenec 2012

Můj citát

21. července 2012 v 10:35 | ~J~ |  Citáty
Nikdy bych se do nikoho nemontoval kvůli své osobě, možná kvůli svým názorům, možná je mám chybné, ale ty by ses nad nimi měl zamyslet, protože na nich může být víc pravdy, než na těch tvých!

The girl

16. července 2012 v 22:17 | ~J~
Je možné, že se opravdu jen tak nenajde holka na vážnější vztah? Dnešní svět je asi příliš ignorantní na to, aby všichni chápali, co chtějí, nešli jen za tím, co všichni ostatní, za stupidními namachrovanými blbečky, co je jen využijí a odhodí. Dnešní lidé neumí prohlédnout skrz a najít člověka, co by jim dal vše.. Jen se soustředí na zevnějšek a při jeho poznávají si odškrtávají splněné položky v seznamu dokonalosti..Kam tento svět spěje????

Láska

14. července 2012 v 22:23 | ~J~
Tohle jsi sice napsal pro "Ni", ale když už ten blog, kde to měla, zrušila, tak bych to rád publikoval i tady :-)

Jen malý kamínek toulá se řekou, unášen nesourodým proudem studené a temné vody. Obíjen o své velké namyšlené kamarády - nechtíc mu uhnout z cesty, putuje cestou mu již dávno vyznačenou, cestou, jež by si nikdy nevybral, cestou plnou odporných a zlých věcí. Kamínek znaven putováním, chtíc se uchýlit do pohody, či skončiti na štěrkovém hřbitově, nemá na výběr. Jednou je však z vody vytažen, je pohazován malými dětmi, ty neznají jeho smutný životní příběh, avšak kamínek je bez energie udělati cokoliv s tímto. Jeho poslední záchrana - je navrácen zpět do proudu studené vody, tam má aspoň klid. Nerušen okolním světem, sám uzavřen přede vším zlem. Úplně vším však ne. Něco má uvnitř... Kamínek přestane myslet, ztrácí všechno svoje nadání, jen se kutálet po proudu... Je na dně, zahrabán hluboko ve štěrku pod splávkem. Co to? Jen lehký závan teplé vody okolo něj prošel. Kamínek netuší, co to je. Zase nabudí své smysly a nechá se táhnout tím pramínkem teplé vody. Už se jen nečinně netoulá po vyznačené cestě, už má cíl! Začíná se oteplovat, kamínek se cítí být šťasten, jako ještě nebyl. Vedle sebe uvidí další kamínek - nádherně zelený, začnou si hrát. Kamínek samým nadšením vyskočí nad hladinu, a co nevidí? Při slunečním odlesku na hladině vody zahlédne svůj červený odraz, něco, čeho si předtím nikdy nevšiml, něco, co předtím nikdy nebylo. Po dopadu se voda zdá svěží býti, tak jako nikdy předtím. Kameny a rostliny okolo jsou najednou barevní kamarádi, co mu vždy jen správný směr ukáží a nepodkopnou mu nohy. Se zeleným kamínkem se nejdříve jen oťukávají v cestě po proudu. Pak do toho oba spadnou! Řítí se dolů z obrovského vodopádu, avšak stále drží spolu. Padají do hloubky přetemnělé, avšak stále spolu, držíce se za ruce. Dole jen zármutek a tma sídlí pod skalním masivem. Přichází strach. Avšak jen náznak dalšího tepla a světla osvobozuje kamínky od konce. Jakožto silnější se vracejí zpět na cestu, na tu správnou cestu, tu cestu, co by si vybrali na začátku, kdyby mohli. Tato cesta končí jen štěstím. Jako oslavenci s prstýnkama na rukách protínají cílovou pásku. Rozevírá se před nimi oceán - oceán štěstí a pochopení. Ze tmy se světlo stává a to za krásného východu slunce, vstávajíc přímo z moře.

Interesting..

13. července 2012 v 12:48 | J
by Rise Against..

"and now that is all this is
with the reasons clear
we'll spend another year
without direction, full of fear"
"Zavři oči své,
abys snil.
Ráno je otevři,
abys ty sny naplnil"


"Go any road you want, you couldn't find the right one, because only the time is able to show you the truth"