"Nejhorším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost."
George Bernard Shaw

Červen 2013

Cesta autobusem

26. června 2013 v 20:24 | ~J~ |  Básničky624515198491
Půlnocí či k ránku
listy ve vánku
polapeny touhou
na cestu dlouhou.

Zda kapky deště
smáčí ještě
košaté stromoví,
to se nikdo nedoví.

Sluneční paprsky duhou
přenáší se na stranu druhou
bouří naváté teplo,
ono stromoví kdyby kvetlo.

Jen jeden kvítek švestky,
v dáli zářící blesky
v temných mracích hřmí,
však uhodit mne smí.

Snad skryt pod listy,
býti bleskem - závistí
polapen jejich silou,
vůní svěží, čilou.

Na oblaka mne vem,
splň mi tak můj sen,
toliko krásy jen
za jediný den.

Dignity (BFMV)

23. června 2013 v 21:22 | ~J~ |  Hudební koutek
♫..Don't tell me where are we laying your cemetery
Don't try to silence and bury me
Don't push me 'cause I won't go quietly
I will die with dignity..♫

Pesimismus

20. června 2013 v 20:11 | ~J~ |  Citáty
Pesimista je vlastně šťastný člověk, protože je srovnán s neúspěchem, tudíž jestli má z něčeho strach - tak z toho, že uspěje.

Příběh blogu

16. června 2013 v 22:15 | ~J~ |  Próza
Možná jsem přemýšlel o tom, jak to celé dopadne, co budu celé to zdlouhavé odpoledne, či snad večer dělat, Jistě, okolo bylo pár zábavných lidí, možná jsem přemýšlel o příhodách předchozího dne, jakože jich bylo hodně a kvůli dnešní akci jsem ani nevěděl, co dál se přihodilo. Zatoulán v myšlenkách, nuzně jsem pozoroval kapky deště, jak stékaly po bočním okénku auta. Jelo nás několik aut za sebou, vedle mne seděly mamka se sestrou, ve předu nějací asi milí lidé, přinejmenším ten chlap, vypadal, že je za vodou a že se může jen bavit, jeho manželka, no upřímně, asi stíhačka, asi jsem i přemýšlel, proč si takový chlap vzal (?) takovouhle ženskou... Projížděli jsme místy, které jsem si sotva mlžně pamatoval z dřívějších návštěv a procházek. Pomalým tempem jsme se dostali k náměstí, kde bohužel probíhaly nějaké oslavy - vůbec jsem jim to nezáviděl - stát tam v takovém dešti. Naštěstí jsme to měli domluvené a projeli jsme přes náměstí bez problémů, avšak, my byli jen předvoj.
Povytahovali jsme deštníky a hned jsme vyskákali z auta. Aut tam zatím sice bylo jen pár, ale už teď bylo důležité zaparkovat je co možná nejúsporněji, aby se tam vlezla další. Mamka mi řekla, ať se postarám, ať se tam vlezou všechna auta, co ještě mají přijet, takže jsem v tom dešti lítal s deštníkem jako debil a bavil se s lidmi a hlavně tím chlápkem, co nás přivezl, kde kdo má zaparkovat. To však nebyla jediná starost. Ženských tam bylo až až, takže všechny najednou začaly řešit, co by kdyby a jaktože tamto, kde je ono a kdyžby hento. Do teď nechápu, jak mohly zmatkovat, když se kdo ví jak dlouho nic nedělo. Auta přijížděla pomalu, takže ani nebylo třeba řídit, kde mají zaparkovat, takže mi byly dány do ruk nějaké vdolečky, či co to bylo, abych to nabízel každému, kdo vejde.
Stojím u kostelních dveří, našel jsem naštěstí místečko, kde momentálně neprší, avšak co chvíli tam vítr zahnal nějakou malou kapku deště. Připadal jsem si jako pako. Stál jsem tam v obleku, relativně ostříhané vlasy, které jsem si snažil učesat, přec jen, moje první účast na svatbě... Kolem jen další lidé, kteří byli až skoro bezchybně oblečeni, chlapi - ti byli samá kravata, či motýlek, luxusní obleky, ženy - ty měly všechny nějaké nové šaty a snad bez výjimky měly všechny nějaké extrémně děsivé účesy, které se za pochodu večera pomalu začínaly rozpadat. Vše rádoby "dokonalé". Nicméně lidé se za tou "dokonalostí" tak ženou, že jí nakonec nechytí, protože ji v tom spěchu stihnou spláchnout do záchoda, jelikož musí pospíchat, ale to je druhá stránka tehdejšího dne.
Vzhledem k mé povaze (nikomu jsem ty svatební vdolečky - či co to bylo - nevnucoval) jsem byl na tomto významném postu u dveří vystřídán, na čež mne přepadla lítost, že tam na skoro dešti bude stát jiný chudák. Vevnitř bylo šero, ženské tlachaly a při tom přemýšlely, co by se ještě mohlo pokazit. V kostele nás však bylo stále poskromnu, pár starých (kolem 40) chlapů, několik zhruba stejně starých žen, já, moje sestra a nějaká holka - družička? ("Jaké by to bylo sbouchnout družičku?") - měla delší, modré šaty, vypdaly trošku složitě - u noh byly rozevláté - to i nahoře, avšak všechny "vrstvy" byly u sebe, takže tvořily neprůhledné "tělo" těch šatů. Vlasy měla učesané do něčeho hodně složitého, a jak to celé drželo tvar, bylo mimo mé chápání. Měla nenápadné zelené oči a malý nos, vlastně - byla celá tak trošku malá. No, já tam celou dobu stál jako nějaký snob, nebylo tam co dělat, krom mluvit s lidmi, co vlastně neznám - a co že jsem na té svatbě vlastně dělal? - Můj taťka šel za svědka jeho nejlepšímu (?) kamarádovi a naštěstí (bohužel?) jsme byli pozvaní všichni. Takže většinu lidí jsem tam viděl poprvé, znal jsem jen ženichovy kamarády, se kterými se stýká i taťka a že tam z nich zrovna nikdo nebyl. Takže jsem tam stál a čekal. Po několika desítkách minut se parkoviště před kostelem začalo plnit a k očekávání všech (znuděných?) přítomných konečně dorazili budoucí novomanželé. Všichni se konečně vměstnali do kostela a mohlo se začít. Celé to trvalo asi půl hodiny a vzhledem k tomu, že to byla první svatba, kde jsem byl, tak jsem si farářův přednes celkem užil, teda, myslím, že jsem pomalu dostával hlad. Když farář domluvil, myslel jsem si, že to nejhorší už skončilo. Potom jsme všichni nasedli do aut, deštníky se jen nořily z kostelních dveří a zapadaly do blízkých aut. Když jsme znova projížděli náměstím, oslavy již byly pryč, za to se tamtudy táhl průvod aut - nás. V tu chvíli, co jsme jeli všichni za sebou, uvědomil jsem si, že je to vážně celkem snobárna - v celém tom průvodu nebylo nějaké staré, levné auto - povětšinou nové Oktávky, dokonce jeden Jaguár (od jednoho božího taťkového známého). A tak jsme jeli kousek od kostela do blízkého hotelu, kde se konal zbytek svatby - hostina! Nevím proč, ale ani jsme netroubili. Než jsme dorazili k hotelu pomalu přestalo pršet a na nebi se objevily náznaky slunečních paprsků, avšak nebe nad mým životem se pomalu začalo zatahovat.

Důležité výročí

16. června 2013 v 19:26 | ~J~ |  Moje záležitosti
Jak všichni jistě víte (vím, že nikdo nemá ani páru), včera slavil můj blog významné první narozeniny. Za ten rok se toho stalo opravdu hodně, měli jsme spolu hodně pěkných chvil, ale co si budeme namlouvat, sem tam jsme se taky nepohodli. Ale i přes to všechno jsem se svým blogem už celý jeden rok. Ze začátku jsem tu řešil i své osobní věci, teď už je převážně o literatuře, jestli Vám to vadí, můžu udělat narozeninovou anketu. :-D Také, abyste se i vy - mí čtenáři - zapojili do "oslav", poprosil bych Vás, abyste mi pod tento článek napsali, co byste změnili na mém blogu, popř. co byste na něm chtěli v budoucnu číst. I já se připojím a dám svému blogu dárek a to kousek příběhu, který vedl k tomu, že jsem si tento blog založil, avšak nevím, jak to budu stíhat, tiše doufám, že dnes večer, ale jak sami můžete vidět, již tento příspěvek je tu o den později - musím na zítřek umět 34 A4 do ČJ a nějak moc nestíhám.
Takže přeji krásný narozeninový včerejšek! :D

Citát

9. června 2013 v 18:17 | ~J~ |  Citáty
"Tak dlouho nechápali, že život na Zemi jednou skončí, až zemřeli."

Muhehehe

2. června 2013 v 19:56 | ~J~ |  Moje záležitosti
"Zavři oči své,
abys snil.
Ráno je otevři,
abys ty sny naplnil"


"Go any road you want, you couldn't find the right one, because only the time is able to show you the truth"